Druidové byli keltští duchovní a ve společnosti měli výsadní postavení. Směli kupříkladu vstupovat na posvátná místa, na slavnostech měl druid vždy první slovo, které pronesl ještě dříve než samotný král. Z textů římských spisovatelů víme, že dokázali dav běsnících válečníků jediným slovem zcela uklidnit nebo naopak přivést k zuřivosti.
Přes veškerou snahu Římanů a křesťanských věrozvěstů vykreslit keltské druidy v co nejhorším světle, dnes víme, že keltští druidi nebyli záporné osoby ve společnosti a nesnažili se těžit z domnělého primitivismu národa. Vykonávali oběti obzvláště v době ohrožení Římany i oběti lidské, ale běžně především zemědělské či řemeslnické. Měli velké znalosti z oblasti bylin a přírodních surovin, jelikož to byli velmi schopni léčitelé. Pravděpodobně ovládali i umění hypnózy, neboť jak tvrdí historické prameny, dokázali například zapříčinit, že zraněný necítil bolest. Dále s velkou pravděpodobností ovládali astrologii, protože už tehdy sestavili horoskop, který velice dobře koresponduje s běžným systémem slunečních znamení.
O učení a praktikách keltských druidů toho dnes mnoho nevíme, jelikož sami zakázali zapisování čehokoliv, co se týkalo rituálů a druidské nauky. Tyto záležitosti se předávaly pouze ústní formou. Všichni druidi se dokonce každoročně scházeli a vyměňovali si své poznatky. Jedním z míst, kde se každoročně scházeli, bylo i město Carnut na území dnešní Francie.
Jen jednoho jediného druida známe jménem, a tím je Diviciacos z kmene Aeduů, který byl diplomatem a jako jeden z mála cizinců byl pozván do římského senátu, kde jednal s Caesarem. Jistou ukázkou toho, jak byli druidové vážení, je to, že do senátu byl vpuštěn i se svým štítem a mečem.
Druidové uctívali rovněž stromy, zejména duby. Posvátné byly tzv. „nemethony“, neboli posvátné dubové háje, kam měli povolen vstup pouze tito kněží. Zde věštili a spojovali se s jiným světem. Byli to rovněž výjimeční politici, svým zásahem zamezili mnohým bratrovražedným válkám, které často mezi jednotlivými kmeny probíhaly.